Přinášíme vám další příběh vítězné série v kategorii Problémy dnešní doby: Pavel Nasadil – vězení pro mladistvé v Sierra Leone. "Do západní Afriky jezdím pravidelně každý rok od roku 2007, kde jsem zde jako architekt zpracovával projekty autobusových zastávek do Lagosu a Accry. Projekt dokumentu věznic pro mladistvé v Sierra Leone vznikl mezi 11.-28. lednem 2018. Do Freetownu jsem se vrátil po druhé, první návštěva byla v roce 2014.
![[/blog/problemy-dnesni-doby-serie_210_pavel-nasadil_452_veznice-pro-mladistve-sierra-leone_005.jpg]](https://c.czechphoto.org/images//blog/problemy-dnesni-doby-serie_210_pavel-nasadil_452_veznice-pro-mladistve-sierra-leone_005.jpg)
V kontextu země zničené epidemií eboly mne zajímala témata z okraje společnosti, zejména z post ebolové zdravotní péče. Nepodařilo se mi však včas dohodnout povolení fotografovat. Namísto toho jsem narazil na místní NGO, jejíž posláním je dohlížet na podmínky a zacházení s vězni ve všech věznicích v zemi. Po celé zemi má spolupracující monitory, kteří do věznic pravidelně docházejí a vedou registraci s podrobným popisem statutu stíhaných a obviněných. Zvláštní monitoring pak probíhá ve věznicích pro mladistvé, které jsou v zemi celkem tři – dvě ve Freetownu a jedna ve městě Bo. Dvě z těchto zařízení jsou obdobou vazební věznice, kde stíhané děti ve věku 15-18 let čekají na soudní proces. Jedno zařízení ve Freetownu je pak pro odsouzené delikventy.
Prostředí věznic pro mladistvé a věznic pro dospělé je v Sierra Leone dosti podobné. Špatné hygienické podmínky, staré nebo úplně chybějící matrace a moskytiéry, nedostatečné prostory pro bezpečný venkovní pobyt, nedostatek jídla, vody, učebních pomůcek, absence lékařské a právní péče. Nedostatečná bezpečnostní opatření mají za důsledek to, že vězni nemají často možnost pobytu ve venkovním prostoru a nudí se zavřeni na katrech.
Příběhy, které chlapci a dívky vyprávějí jsou smutné. Rodina se od nich většinou odvrátila, chybí jim peníze na právní pomoc. Jejich naděje na normální život je mizivá. Jsem poctěn, že mi dali důvěru a pustili mne opakovaně mezi sebe. Tu jejich beznaděj, kterou cítí, jsem se v tom prostředí snažil zachytit. Za všechny je pro mne nejvíce silný příběh šestnáctileté Aminaty. Byla odsouzena na neskutečných 25 let žaláře za to, že v hádce pobodala ženu, která ji s nožem v rukou napadla a obvinila, že ji svedla manžela. Žena svým zraněním v nemocnici podlehla. Usměvavá dívka, která je jediná ve vězení se 37 chlapci, nemá svou celu. Namísto toho bydlí v malé kanceláři, která jí byla k tomuto účelu upravena. Na stole má bibli, učebnice, u zdi hraje rádio. Největší tíhou je pro ni samota, nemá si s kým povídat a hrát si. Nadějí pro Aminatu je, že pokud úspěšně složí základní zkoušky (Basic Certificate), má šanci, na písemnou žádost vedení věznice, dostat od ministra spravedlnosti milost. Věřím, že se jí to podaří.
Do Sierra Leone se vracím v únoru a na projektu budu dále pokračovat." P. Nasadil
![[/blog/PavelNasadilFotoRichardJames(2).jpg]](https://c.czechphoto.org/images//blog/PavelNasadilFotoRichardJames(2).jpg)
www.instagram.com/pavelnasadil_sketchbook