Příběhy fotografií: Petr Kleiner - Trenér

„Historie fotografické série „Trenér“ začala už někdy na podzim roku 2017. Měl jsem přednášku na večeru „Fuck up Night“ a vyprávěl jsem o svých nezdarech. Tam jsem potkal spoluvlastníka basketbalového klubu BK Pardubice Pavla Staru. Rozhovor se rychle stočil na fotografie. Nabídl jsem mu, že bych rád nafotil basketbal z blízka. Chtěl jsem nafotit basketbal jinak, než jsou obvyklé fotografie hráčů na palubovce. Záměrem bylo dokumentovat hráče a trenéry velmi intimně, zblízka tam kde se odehrávají malá dramata v šatnách na lavičce prostě mimo hlavní scénu. Miluju ty nenápadné příběhy, které běžný divák nikdy nevidí. Tak vznikl fotografický projekt s názvem „Basketbal na dotek“.

Během prvního utkání jsem uviděl trenéra Levell Sanderse jak koučuje svůj tým. Hned mi bylo jasné, že on je hlavní postavou celého příběhu. Sanders je ztělesněním všech emocí zápasu. Všechno se to promítá v jeho tváři, chůzi, gestech stačí se jen dobře dívat. Celý jeho příběh hráče basketbalu z New Yorku, který trénuje v České republice, by sám stál za vydání knihy.

Fotografická série vznikala několik měsíců. Během celé doby jsem měl absolutně volný přístup kamkoliv a kdykoliv. Nikdy jsem nezaznamenal v průběhu spolupráce žádnou bariéru nebo nějaký problém s tím, že bych neměl něco fotit. To mi umožnilo dostat se opravdu „na dotek“ k teamu. Pro mě je nejsilnější fotografie ze série poslední záběr, kdy Sanders objímá svoji dceru. Nejdůležitější zápas sezony, který rozhodoval o postupu do finále ligy. Rozhodující bod přišel až v posledním okamžiku. Poslední koš a bylo rozhodnuto. BK Pardubice nebude hrát zápas o mistra ligy. Obrovské zklamání bylo vidět na všech hráčích i samotném trenérovi. Všechny emoce najednou vyplavaly na povrch jako sopečná láva. Nikdy nezapomenu na moment, jak vypadala šatna s hráči po prohraném zápasu - ticho, kdy nepadlo jediné slovo, které bylo to tak silné a tíživé zároveň. Byl konec. Všichni šli domů a já už byl také téměř pryč. A pak jsem to uviděl, trenér sedí na lavičce, prázdná hala a on objímá sám svojí malou bosou dceru. Ten moment v jedné setině vteřiny najednou ukázal všechno, celý příběh prohraného zapasu v jednom obraze. Pevné obětí, otec a dcera, trenér a malá holka, jen oni dva nikdo víc, nikomu není vidět do tváře přesto je jasně čitelná emoce celého okamžiku… Těší mě, že se mi podařilo zachytit a obraz nezůstal jen v mé hlavě. Pro tyhle silné okamžiky miluju sport.“

Petr Kleiner

Petr Kleiner

Začal fotografovat na střední škole s vypůjčenou Flexaretou od rodičů. Od té doby je fotografie pro něj způsob vnímání světa. Absolvoval řadu workshopů s předními dokumentaristy z ČR. Největší vliv na jeho tvorbu a směřování měl Jindřich Štreit a Markéta Luskačova. Tito dva přední fotografové mu ukázali sílu dokumentární fotografie. Petrovou doménou jsou fotografie za zákulisí. Skrytá dramata, která běží za oponou, pro běžného diváka nedostupná. Petr Kleiner je držitelem titulu AFIAP a také celé řady ocenění na mezinárodních salonech fotografie v mnoha zemích. Získal v soutěži Czech Press Photo celkem čtyři ceny.