Podvodní fotograf Viktor Vrbovský získal nominaci v kategorii Nejlepší fotografie české přírody. Jak se fotí pod vodou, se dozvíte v článku.
Foto: Viktor Vrbovský
„Tříkrálová“ štika
„Snímek byl pořízen letos na Tři krále okolo poledne pod hladinou zatopeného lomu Leštinka, který leží u obce stejného jména v chrudimském okrese. Jedná se o vyhlášenou potápěčskou lokalitu, jejíž kvality umocňuje perfektně vybudované zázemí. Pod hladinou se prohání pestrá rybí obsádka, ale najdete tu i kamenický skanzen a další atrakce.
Po zanoření jsem zamířil rovnou do východní části lomu. Zajímalo mě, jestli tu opět narazím na štiku, kterou jsem viděl při včerejším nočním ponoru. Pro podvodní fotografy představují štiky vítaný objekt díky poměrně hojnému výskytu, atraktivnímu vzhledu a suverénnímu chování, umožňujícímu těsné přiblížení. Snad každý lovec podvodních záběrů má ve svém portfoliu bezpočet štik číhajících v podrostu, vznášejících se v prostoru, štik ve stínu, v protisvětle, zkrátka štik všude možně.
Snímků lovících štik je daleko méně. Tito dravci se kořisti zmocňují bleskovým výpadem a rychle ji polykají. Někdy jen pár šupin klesajících ke dnu naznačuje, co se právě stalo. Pro danou oblast podvodní fotografie proto dvojnásob platí, že musíte být ve správnou chvíli na správném místě, takže kromě připravenosti a postřehu potřebujete také nezbytnou dávku štěstí.
Ve východní části lomu se nad skalní stěnou rozkládá plošina hustě zarostlá vodní vegetací. Štika postávala mezi stonky rdestu na stejném místě, kde jsem ji viděl v noci. Tentokrát ale s čerstvě uloveným okounem v tlamě. Brzy bylo jasné, že v tomto případě zubatka takříkajíc zakrojila na hodně velký krajíc...
Štiky polykají větší kořist hlavou napřed, protože pozpátku by se jim úlovek ploutevními paprsky zasekl v jícnu. Pokud rybu při výpadu uchopí napříč, musí si ji nejdřív srovnat do správné pozice. Obvykle to zvládají tak, že povolí stisk ozubených čelistí a škubnutím hlavou upraví polohu úlovku, to všechno ve zlomku sekundy.
Pro štiku z mé soutěžní fotografie by však pokus o uplatnění popsané techniky znamenal ztrátu kořisti. Velkého okouna, který zůstával stále dost při síle, držela těsně před ocasní ploutví, příliš vzadu na to, aby uvolnění stisku nedokázal využít k úspěšnému úniku ze zubaté pasti.
Jejímu bezradnému postávání a občasnému plavání sem a tam s okounem v tlamě jsem přes hledáček fotoaparátu přihlížel hodinu a půl, aniž se přitom na tomto příběhu dokonale patové situace cokoli změnilo. Příběhu s otevřeným koncem, protože zásoba vzduchu v přístroji na mých zádech časem poklesla natolik, že nezbývalo než tuto neobyčejnou scénu opustit. Těžko tedy říct, jak to vlastně nakonec dopadlo,“ popisuje autor.
Autor fotografie Viktor Vrbovský žije v Opavě. Přístrojovému potápění se začal věnovat v roce 1993 a od té doby má na svém kontě více než čtyři tisíce ponorů. Potápěčské dovednosti využil i při studiu biologie na Ostravské univerzitě, když se v rámci diplomové práce podílel na záchranném transferu raků z důlního propadliště na Karvinsku. Účastnil se také mapování výskytu těchto živočichů v Moravskoslezském kraji i dalších aktivit z oblasti zkoumání a ochrany přírody.
Fotoaparát, který ho neodmyslitelně provází při každém ponoru, přibral k potápěčské výstroji v roce 2009. Specializuje se na fotografování vodních živočichů v přirozeném prostředí, především ve sladkovodních ekosystémech.
Za dobrým světlem pod hladinou procestoval křížem krážem Českou republiku a blízké Slovensko. Podmořské záběry si přivezl z řady zemí, například z Egypta, Francie, Chorvatska či Jižní Afriky. Za vrcholné zážitky považuje fotografování velkých bílých žraloků na Guadalupe a unikátní mořské fauny Galapág. Své fotografie pravidelně uveřejňuje na webu „magickahlubina.cz“.
Pokud jde o fotografické vybavení, používá v současné době fotoaparáty Canon EOS 5D a EOS 450D ve vodotěsných pouzdrech Nimar a Patima, k nim podle potřeby některé z pětice různých objektivů a podvodní blesky Inon Z 240.