Kniha Jan Šmíd - Photography
„Co mě vlastně přivedlo k focení a krajinářské fotografii? K focení obecně mě přivedlo cestování. Říkal jsem si, že by nebylo úplně špatné vozit z dovolených atraktivní fotky. Koupil jsem si první foťák, první stativ za pár korun a čekal jsem zázraky. Ty se samozřejmě nedostavily. Ale chuť fotit zůstávala, takže přišla první zrcadlovka, objektivy a hledání toho pravého žánru. Portrétní fotografie, makro, produktové focen. Nic z toho mi nešlo... Krajinářská fotografie vlastně byla asi tím posledním, co jsem nezkoušel. Vyrazil jsem nazdařbůh do Českosaského Švýcarska a kupodivu jsem pořídil celkem „koukatelné“ fotky, které jsem systémem pokus omyl nějak i upravil."
Takže bylo jasné, že krajinářská fotografie je jediným možným žánrem, kterému bych se mohl věnovat. Poměrně záhy jsem se zaměřil výhradně na panoramatickou fotografii. Proč? Podle mě dává autorovi naprostou kompoziční volnost a nijak ho nesvazuje úhlem záběru, který má jeho objektiv.
Panoramatické fotografii se věnuji výhradně. Kdybych měl dnes nafotit „single shot“, tak bych měl dojem, že nedávám fotografii maximum. Ale to je samozřejmě jen můj subjektivní pocit. Na druhou stranu není mým cílem pořizovat v terénu obrovské množství zbytečných podkladových fotografií. Prostě exponuji tolik snímků, které potřebuji k zamýšlené kompozici. Někdy stačí pouze dva, jindy jich musím nafotit sto.
Ve své tvorbě se snažím jít cestou, kterou již dříve kolegové z USA nazvali „moderní krajinářská fotografie“. Tedy expoziční bracketing kvůli dynamice scény, focus bracketing (víc rovin zaostření tam, kde je účelné mít ostré všechno od A do Z), antireflexní snímky, pro noční fotografii paralaktická montáž atd. S takovou prací v terénu ale úzce souvisí i postproces. Na otázku, zda mě baví sedět u počítače říkám, že je jediná možná odpověď: „bez toho to nejde“. Naši předchůdci s analogy také neexponovali snímek a neměli hned hotovo. Čekala je práce v temné komoře, často nelehká a zdlouhavá. A to samé zákonitě čeká nás, pouze v digitální podobě. Tedy alespoň v tom případě, pokud má fotografie plnit nějaký umělecký cíl, a nikoliv jen prostou dokumentaci daného místa v čase,“ popisuje autor knihy Photography Jan Šmíd.