Příběhy fotografií – Jarmila Štuková – Váleční koně v Sýrii

„Občanskou válku v Sýrii jsme dokumentovali mnohokrát. S fotoaparátem a kamerou jsme se dostali na frontové linie s různými kurdskými jednotkami, ale i oficiální syrskou armádou. Vyslechli jsme stovky bolestných příběhů syrských uprchlíků ve stanových táborech i v jejich totálně zdestruovaných domech, které kvůli chudobě nebo z lásky k místu nedokázali opustit. Navštívili jsme prázdné zdemolované nemocnice – i ty plné raněných. V dětských domovech si hráli se sirotky. A taky vyháněli zvědavé děti ze zaminovaných prostor. A že jich nebylo málo.

Samozřejmě, že život člověka se nedá srovnávat s životem zvířecím. O to nám ostatně ani nešlo. Zajímalo nás, jestli a jak válka ovlivnila zvířata. A protože jsem milovnice koní, která na střední škole strávila veškerý svůj volný čas de facto ve stáji a taky kvůli tomu, že arabští plnokrevníci jsou jednou z největších chloub této země, zaměřili jsme se na ně. Skrze nejrůznější kontakty a vyptávání všude možně jsme se nakonec dostali do stáje al Dimas ve stejnojmenné oblasti nedaleko Damašku. Nechci působit přehnaně sentimentálně, ale při pohledu na všechna ta zubožená zvířata, která odvlekli teroristé a museli si zažít své, se mi doslova stáhl žaludek. Nejsmutnější pohled byl asi na ušlechtilou klisnu Karen. Otevřela jsem box a ona se doslova přilepila na protější zeď. Vystrašeně frkala a koulela krásnýma očima. Díky Mohamedovi, koňákovi, pro něhož jsou koně celý jeho svět, se postupně z válečných traumat začala léčit, ale ještě to prý bude trvat hodně dlouho. Po práci v al Dimas jsme zajeli o dost dál. Do rozbombardovaného Aleppa. Zdejší maštale a výběh stály přímo na frontové linii mezi znepřátelenými stranami. Proto se několikrát stalo, že vedle pasoucích se koní spadla vypálená munice. Parkurovému hnědákovi Boršči například šrapnel ustřelil kus masa z krku. Dodnes tam má jasně viditelnou díru ve tvaru trojúhelníku,“ popisuje autorka.

Jarmila Štuková

Uznávaná česká fotografka a autorka filmových dokumentů. Od roku 2005 se věnuje zemím trpícím válkou, chudobou a sociálními problémy. Mimo jiné dokumentovala dětskou prostituci v Etiopii, zemětřesení na Haiti, útoky kyselinou v Indii, násilí na ženách v Afghánistánu nebo přední linie v Iráku. Byla oceněna v soutěži Czech Press Photo za kolekci fotografií z Etiopie, Haiti a Iráku.

Je také spoluzakladatelkou One Blood – projektu, jehož cílem je sledovat mladé talentované lidi zaměřené na západní subkultury (nejen) v zemích třetího světa. Dokumentovala příběh tanečníků v pásmu Gazy, mladého rappera ze slumu v Ugandě, boxerky Taroth z Kambodže, skateboardistů z Bangladéše a pouličních umělců z Iráku.

Další cenu v kategorii videa získala za krátký dokument o afghánských chlapcích, kteří dělají parkour, o rok později získala stejnou cenu za dokument o útocích v Indii. Nyní mimo jiné natáčí dokument o dívce spálené kyselinou a příběhy válečníků proti Islamskému státu v severním Iráku.