Příběh fotografie – Ondřej Nágl – Nenasyta

Foto: Ondřej Nágl

„Fotografie s názvem Nenasyta vznikla úplnou náhodou a s velkou dávkou štěstí. Devátý červenec byl normální všední den bez nějakých fotografických plánů. Odpoledne bylo krásné počasí, a tak jsem po práci vyrazil s dcerou Elenkou na procházku. Bylo potřeba zkontrolovat mladé labutě u nás na rybníku, a tak jsme vyrazili. Labutě jsou na druhé straně rybníku a my pomalu míříme k nim. Zkušený labuťák hlídal své tři mladé a moc nás k sobě nepouštěl. V jednu chvíli nás pronásledoval až na břeh. Nechtěli jsme je rušit, tak jsme je pozorovali z větší vzdálenosti. V tom jsem uslyšel zvláštní pískání, které jsem dříve snad asi v přírodě neslyšel. Něco mi ale říkalo, že jsem to nedávno slyšel. V tom mi to došlo. Tento hlas mi nedávno pouštěl kamarád, když se nám podařilo vyfotografovat a natočit dospělou kukačku. Tajně jsem doufal, že je to to, co si myslím – mládě kukačky. Vtom za námi přišla i přítelkyně, postarala se o dceru, aby ji nesežral labuťák a já jsem se šel dívat do rákosí. Pískání bylo tak silné a přišlo mi, že to nemůže být daleko. Každý asi ví, jak vypadá husté zelené rákosí a já jsem v tom začal hledat něco, co jsem nikdy neviděl. Nakonec jsem zjistil, že je to ona a že sedí asi půl metru po mém pravém boku. Obří mládě kukačky sedí v miniaturním hnízdě rákosníků obecných. Asi každý fotograf přírody a milovník ptactva si přeje vidět tento neuvěřitelný úkaz. Měl jsem strašnou radost. Vytáhnul jsem foťák a udělal jsem si několik fotografií mláděte na hnízdě. Přál jsem si zachytit situaci, kde bude malinkatý rákosník krmit obří mládě kukačky. Bylo už ale celkem pozdě a slunce začalo zapadat. Díky velikosti mláděte jsem ale věděl, že se již nebude na hnízdě dlouho zdržovat. Následující den jsem musel jet pracovně na celý den pryč, proto jsem tajně doufal, že kukačka počká do soboty. V sobotu ráno jsem i přes špatné počasí a jemný déšť vyrazil. Přicházím k místu, ale hnízdo už je prázdné. Říkám si, že se nedá nic dělat, i tak to byl krásný zážitek a snad se dočkám pozorování zase za rok. V tom jsem ale uslyšel zase to nezaměnitelné pískaní. Otáčím se a hledám. Mládě kukačky se krčí na větvi černého bezu. Chystám stativ, nastavuji foťák a čekám. Čekání netrvalo snad ani pět minut. Rákosník přiletěl s potravou, já jsem udělal sérii asi desíti fotek a najednou mladá kukačka odlétá. Neměl jsem ani moc odvahu se podívat, jestli nějaká fotka vyšla, protože bylo jasné, že již další pokus nemám. A bylo to tam! S velkou radostí jsem se vrátil snad ani ne za hodinu domů,“ popisuje autor snímku.

Ondřej Nágl