Příběh fotografie – Petr Topič – Zkáza

Foto: Petr Topič / Mafra a.s.

„Nejděsivější věci jsou ty, které nevidíte. Jen tušíte, že něco není tak, jak by mělo být. Jako v hororu. Jenže tohle není film, to je realita, byť se mozek vzpouzí ji přijmout. Jihem Moravy se večer prohnalo ničivé tornádo. Sociálními sítěmi se šíří neuvěřitelné záběry. Je pátek 25. června, dvě hodiny po půlnoci.

Původně jsem chtěl dojet do obce Hrušky. Tma. Ticho. Snažím se odhadnout, kde to vlastně jsem. Kužely světlometů sice osvětlují silnici, která je poseta větvemi a jiným harampádím, ale já bych potřeboval vidět okolí. Ze tmy vystupují obrysy budov. Tušíte, že tam něco je, neumíte říct co. Beztvarý stín, hmota zmuchlaného něčeho. Začíná mi docházet, že to bude velké.

Potkávám první záchranáře, naskakují však do offroadu a mizejí kamsi do tmy. Přidávám se k policejní hlídce, ta prověřuje průmyslový areál. Zdá se, že zde nikdo nezůstal. Pořád vlastně nevím, kde jsem, mapu nemůžu použít, není tu signál. Dál už musím po svých, cesta je zahrazena hasičskými auty. Cedule napoví, že to jsou Mikulčice. Potkávám USAR tým se psy cvičenými na vyhledávání lidí v suti. Nevadí jim, když s nimi půjdu.

Postupně šponuji citlivost foťáku do extrémních hodnot, abych alespoň něco zachytil. S rozbřeskem začíná lidem docházet, že o všechno přišli. ,To není možné. Všechno je v prdeli,‘ neustále opakuje jeden z nich. Což je jedna z nejčastějších vět, kterou v následujících hodinách uslyším.

Zdržím se focením a všimne si mě policajt. Hádáme se, přetahujeme se o doklady. Prý musím s ním na štáb. Tam však o jeho ,úlovek‘ nikdo nejeví zájem. Nakonec přijede šarže, prý jestli jsem si toho nenafotil už dost. Ujišťuji velitele, že tady hodlám zůstat, co to půjde, že takovou katastrofu je nutné dokumentovat.

Vychází slunce. Konečně se začínám trochu orientovat. Hlavní štáb je kousek od návsi, kde vítr poničil několik domů. Ještě není ani pět ráno a začínají se objevovat první lidé. Míří na hřbitov podívat se, jak jsou na tom jejich zemřelí. Následuji muže, který se brodí popadanými větvemi. Přijde k hrobu, vroucně se modlí a s očima plných slz děkuje předkům, že to všichni ve zdraví přežili. Začínají se ozývat motory prvních strojů. Ves se probouzí. Tahle šichta potrvá několik týdnů. Některé rány se již nezacelí,“ popisuje autor.

Petr Topič

Petr Topič se narodil v roce 1977 ve Šternberku. Vystudoval Slezskou univerzitu v Opavě a Masarykovu univerzitu v Brně. V minulosti prošel redakcemi MF DNES a iDNES.cz na pozici editora. V současnosti se naplno věnuje práci fotoreportéra. Věnuje se zejména autorské reportáži, ve které se snaží propojit obrazovou a textovou složku.