Ostravský fotograf Lukáš Kaboň dokumentoval cestu humanitárního vlaku na Ukrajinu. Jeho cesta rozhodně nebyla lehká ani rychlá, ale velmi komplikovaná. Autor za svou sérii získal cenu Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Fotografie stále můžete vidět na výstavě Czech Press Photo v Národním muzeu.
Foto: Lukáš Kaboň / Deník
„Do 24 hodin jsi zpět doma, vlak jede z Bohumína. Tak zněla nabídka od vedení firmy (Deník.cz). Cílová stanice: nákladní překladiště poblíž Mostysky. Teprve po cestě jsem postupně zjišťoval, že to nebude tak jednoduché, že rozhodně do 24hodin se nevrátíme domů, do Česka. Vše se komplikovalo, měnilo – až to nakonec dopadlo všechno úplně jinak.
Teď už vím, jak je složité vypravit humanitární vlak na Ukrajinu (a vlastně asi kamkoliv jinam) a jak složité je pak někoho z nebezpečné oblasti přivést „zpět“ do Česka. Člověka v první chvíli napadne (mě napadlo) – však sednu do vlaku a vystoupím v cíli. Ale takto to nefunguje. Musíte mít různá povolení, správnou lokomotivu pro správnou kolej, správné kontakty na správné lidi...
Na nákladním nádraží poblíž Mostysky jsme s celým vlakem dorazili po více jak 17 hodinách (náš vlak byl první vlak po 20 letech, co tam dorazil – díky jinému rozměru kolejí, které jsou u nás a na UA straně). Následovala vykládka humanitárního materiálu, následný krátký spánek a ráno se mělo, i s válečnými uprchlíky vyrazit na zpáteční cestu směr Česko. Realita?
Ráno se nikam nejelo, šli jsme na nejbližší železniční stanici podívat se, kolik je zde lidí. Zjištění? Davy lidí čekající na odjezd vlaku směr Polsko.
Tam nám hodně lidí říkalo, že v nejbližším velkém městě – Lvov – je situace mnohem horší. Nový plán? Počkáme do dalšího dne. Domluvíme, ať autobusy přivezou lidi na nákladní nástupiště, naložíme všechny a jedeme. Opět vše mělo zcela jiný spád a člověk se s tím už postupně smířil.
Zde nelze mít plán, lze jen čekat, jak se vše vyvrbí.
Velitel vozu, Albert Fikáček, šéf iniciativy Železnice pomáhá, neustále s někým telefonoval a pokoušel se vše domlouvat. Neskutečné. Kdyby vše klaplo, bylo by to už asi nuda.
Večer nás polská strana odtáhla zpět do Polska, noc jsme strávili v polském železničním depu. Věděli jsme, že ráno jedeme směr ČR. Takže co teď? Ráno nabereme celý vlak a konečně domu!
Ráno nás PKP (Polskie Koleje Państwowe) spřáhlo s jiným vlakem. Ale! Polská strana náš vlak označila jako vozy prázdné soupravy k návratu bez lidi, takže nikoho do Česka nemůžeme vzít! To celou osádku vlaku pořádně rozhodilo. Nakonec se přece jen povedlo nabrat alespoň několik lidí a vyrazili jsme směr Bohumín, zpět domů,“ popisuje autor.
Fotograf Lukáš Kaboň působí v Ostravě. Specializuje se novinářskou fotografii, zejména aktuality, sport, kulturu. Také se věnuje komerční fotografii po celé republice i v zahraničí. Od roku 2006 pracuje jako fotoreportér pro Deník a spolupracuje s agenturou Anadolu.
