Položme si otázku: čím slepice zaujala masy?
Vždyť čtyřčlenná odborná porota ji sice poslala až do posledního kola, ale nominaci ve své kategorii “České zemědělství a venkov” nedostala.
Promítá se do hlasu lidu genokód, který nabádá, že k českému lidu patří česká slepice a ne zahraniční tučňák? A co kdyby tučňáci migrovali a štípali by české holky migrantskými zobáky? Nabízí se i jistá paralela s minulými prezidentskými volbami. Lepší tuzemská hlava státu s etiketou návštevníka podřadného pajzlu než elegantní cizák kníže s knírkem a motýlkem!
Jejda, to jsem se rozfantazíroval. Omluva. Ulítla mi představivost. Aby nedošlo k omylu - mně se fotka líbí, je to pohlazení po srdíčku. Má super venkovskou atmosféru!
A teď fakta.
Cenu Lidé a země vybrali při webovém hlasování čtenáři z více než padesáti fotografií, které se dostaly do posledního kola. To byl i případ nenominovaného snímku “Šťastná slepice”. Autorem je Filip Fojtík. Vyfotil slepice z domácího chovu jeho tety v Židlochovicích. Slepičky se zprvu bály a utíkaly a teprve po čtrnácti dnech se mu podařily dobré záběry. Fotografie “Šťastná slepice” je focena přímo v kurníku. Když Filip Fojtík mačkal spoušť, slepice o něm ještě nevěděla, ale pak si ho všimla a utekla. Stihl jen dva snímky. A vida, jeden z nich zabodoval.
Je zajímavé, že se Filip Fojtík obešel bez retuše a nevymázl z průhledu objekt zvenčí kurníku nad krkem slepičky (míněno plošně, opticky). Dovedu si představit, jak by autora nějaký puntičkářský fotograf estét sepsul na tři doby, že kompozice není čistá… Asi by to byla trefná připomínka z hlediska estétství (jestli je retuš u reportážního snímku amorální či ne nechme na jiný díl Fotoprstu), ale tetě v Židlochovicích jsou takové úvahy cizí, ba dokonce ukradené… Stejně jako hlasujícím čtenářům. Prostě: tak to tam na dvorku fakt bylo…
V přehršli možností začala nečekaně zářit černobílá fotka. Jako když na zimu opadá zelené listí ze stromů, příroda zešedne. A krajina je náhle vykostěná ve své ryzí podstatě, svlečená z šatů, nahá. Opakuje se to, co tu už kdysi bylo, ale ideově naruby.
Černobílá fotka už není obyčejné smetí, ale - jaksi automaticky - klenot. Barva se prostě lidstvu přejedla.
Nakonec přichází rozuzlení mého fantazírování o českém genokódu.
Protože Filip Fojtík si téma zvolil velmi cíleně. Říká: “Chtěl jsem do soutěžě poslat něco opravdu typicky českého, čekal jsem, že jinak bude soutěž plná exotických zvířat."
Dá se tedy říci, že autor na genokód namířil - a trefil!
Fotoprst Olega Homoly je nový seriál z oblasti fotografie. Fotoprst hladí, laská, hrozí i šťárá. Ukazuje postřehy, příběhy, vzpomínky, úvahy, provokace i video blogy. Prostě Fotoprst Olega Homoly běží od teď…