Daleko od ruchu moderního uspěchaného života, daleko za polárním kruhem, na severu Grónska leží jedno z nejizolovanějších a nejodlehlejších míst na severní polokouli – osada zvaná Ittqqortoormiit. Její obyvatelé jsou převážně Inuité, kteří po staletí a tisíciteltí žijí svoje životy stejně jako žili jejich předci. Mnohé se změnilo, moderní technologie a internet už dosáhly i sem na vzdálený sever, jejich hlavní obživou je i přesto lov. Tuleni, lední medvědi, mroži, narvalové či pižmoni jsou loveni za pomocí tradičních psích spřežení. Může to znít krutě, ale pouze dělají co musejí, aby přežili. Tak zní popis k sérii Arktičtí lovci, ze které pochází snímek "Lovec", za který byl Michael Novotný nominován na vítěznou single fotografii v kategorii Portrét. Více si můžete přečíst v dalším z našich příběhu fotografií ze soutěže Czech Press Photo 2017.
Letos v zimě jsem se rozhodl pro svou druhou (a ne poslední) návštěvu Grónska. Jelikož většinu roku trávím na Islandu, je to „co by kamenem dohodil“. Na rozdíl od předchozí letní cesty, tato proběhla v pravých drsných arktických podmínkách a podstatněji dále za polárním kruhem.
Původní plán, tedy vydat se s místními na lov mrožů či narvalů, zhatila letošní tuhá zima. Led byl totiž natolik silný, že prakticky nebylo možné najít přístup k otevřené mořské hladině. Zvolili jsme proto záložní plán a vyrazili lovit tuleně, kteří se dají chytit do sítí nastražených skrz díry vysekané do ledu. V podélných puklinách se za pomoci speciálního náčiní vytvoří otvor, kterým se provlékne zatížená síť. Tuleň plující pod ledem sleduje puklinu s nadějí na průduch, v kterém by se mohl nadechnout a v nepozornosti se do osudné sítě zaplete, což je jeho konec.
Tato konkrétní fotografie byla vytvořena ve chvíli hledání vhodného místa pro vznik jednoho z těchto otvorů. Lovec se vždy obezřetně rozhlíží, protože, zde všudypřítomný, lední medvěd může zaútočit odkukoliv. Proti případnému nebezpečí v ruce pevně svírá svou věrnou družku – kulovnici.
Medvědi jsou sice chráněni, ale ne v případech napadení člověka. Výjimečně je povoleno je i lovit (ve velmi omezeném množství pár kusů za rok), což může znít krutě, ale takto prostě Inuité žijí a stejně tak žili po celá staletí a tisíciletí jejich předci. V podmínkách, kde není možné nic vypěstovat, se lov čehokoliv, co se hýbe, stává jedinou možností obživy.
Je až k neuvěření, jak rozdílným způsobem lidé v těchto odlehlých končinách planety proplouvají svými životy. Zatím téměř nezkažení civilizací, ačkoliv internet a jeho vliv už dorazil i sem, stále si drží své tradice a neopouštějí kořeny. Jakožto pouhý pozorovatel, který v této magické krajině strávil bezvýznamnou dobu, doufám, že život zde poběží tak jako dříve – prostě, jednoduše a přirozeně. Svět potřebuje víc míst jako je tohle.
Michael Novotný je mladý fotograf samouk pocházející z podhůří Orlických hor. V roce 2013 v Praze promoval v oboru Krajinného inženýrství. Jeho tvorba byla vždy silně ovlivněna přírodou a tento vliv se po environmentálních studiích ještě prohloubil. Krátce po dokončení vysoké školy se odstěhoval na Island, kde dodnes žije a cestuje odtud ze fotoprojekty po celém světě, kdykoliv se naskytne možnost.
V posledních letech se soustředí na socioenvironamentální dokument se zaměřením na kultury žijící v odlehlých koutech naší planety, jejich prostředí a každodenní životy. Zatímco v civilizovaném světě budujeme velkoměsta, žijeme v každodenním spěchu a stresu a konzumerismus ovládl naší společnost – jsou místa, kde je stále možné najít tímto životním stylem téměř nedotčené kultury, které se pevně drží svých kořenů.