Vzhledem k tomu, že od včerejšiho večera kolují na sociálních sitích pomluvy, které poškozují pověst Czech Press Photo. Ačkoliv CPP nikdo žádnou oficiální cestou nekontaktoval. Vydáváme popis Fotografie roku od jejího autora Lukáše Zemana. Doporučujeme celý text pořádně předčíst, aby nedocházelo k vytrhávání informací z kontextu.
FOTOGRAFIE ROKU CZECH PRESS PHOTO 2018 Lukáš Zeman / Orangutaní matka s umírajícím potomkem „Na Borneo jsem se vydal, protože ho považuji za jednu z posledních lokací, kde je možné pozorovat orangutany ve volné přírodě. Na území celého ostrova Borneo dochází k neustálému střetu mezi přírodou národních parků a rychle se rozrůstajícími palmovými plantážemi a také dalším průmyslem, zejména uhelnými doly. Vydali jsme se společně s manželkou na dvoutýdenní expedici s cílem poznat místní faunu. Pohybovali jsme se v indonéské části ostrova, která nese název Kalimantan, protože oproti malajsijské (nazývané Borneo) je méně navštěvovaná. I národní parky zde mají divočejší atmosféru.
Neustále jsme se setkávali s do očí bijícím kontrastem vypálených lesů a volné přírody. Vláda má sice tendenci přírodu chránit a podnikat kroky k její záchraně, ale na druhé straně podporuje neustále se rozrůstající průmysl. Průmyslové firmy platí místním kompenzace za změnu životních podmínek, zhruba 6000 rupií (něco kolem 10 Kč) na osobu za měsíc. Pravdou je, že vláda i podporuje místní organizace, kterým například nechá tisíce hektarů pozemků zdarma a neziskové organizace potom vytvoří (vysázejí) sekundární prales, ale až poté co ten původní nechala vláda nepřímo zlikvidovat.
Fotografii matky orangutana s umírajícím mládětem jsem pořídil v národním parku Tanjung Puting, který je oddělený řekou od obrovské plantáže palmy olejné, kde zůstává pouze úzký (50–100 m) pruh původní vegetace, ve kterém tato zvířata nemají dostatek potravy ani životního prostoru, a tak jsou zde v podstatě uvězněna. Orangutani jsou neplavci, a proto je jejich jedinou nadějí náročný přesun na druhou stranu do samotného pralesa. Správci parku musejí jedince před přesunem odchytit a uspat.
Samice orangutana z fotografie byla zhruba dvacet metrů před námi v národním parku Tanjung Puting. Několik desítek minut jsme pozorovali, jak si přehazuje bezvládné mládě z ruky na ruku a ono nereaguje. Přesun orangutanů do jiných lokalit je jediným východiskem v oblastech zasažených průmyslem nebo řízeným zemědělstvím. Místních lesů ale dramaticky ubývá. Například cesta terénním vozem do jedné z posledních vesnic původních obyvatel – Dajaků – v primárním pralese v severní části Východního Kalimantanu trvala z letiště čtyři hodiny. Z toho více než hodinu jsme projížděli monotónní plantáží palmy olejné. Tuto skutečnost ještě umocní pohled z letadla, kde je odlesnění ostrova naprosto zřetelné, převážně v pobřežních oblastech a kolem velkých řek. Tento střet se smutnou realitou byl pro mě obrovským šokem, zážitkem, který mě dovedl k hlubšímu zamyšlení nad problémem, který se dotýká nás všech.“
ukáš Zeman vystudoval informatiku na univerzitě v Pardubicích. Po škole založil v tomto městě reklamní studio, ke kterému po čase přidal i tiskárnu a fotoateliér. První fotoaparát dostal v dětství od prarodičů a od té doby se fotografování věnuje. Hlubší zájem u něj nastal zejména s nástupem digitální fotografie a následně i s možností cestovat po celém světě. Poslední roky vyráží na expedice, kde se zaměřuje na dokumentování zvířat ve volné přírodě.