Vyjádření Lukáše Zemana k Fotografii roku

Už několik let jsem nosil v hlavě, že se chci podívat na Kalimantan, dokud je tam je ještě zachovaná část přírody a je možné sledovat orangutany a další druhy ještě ve volné přírodě (pro komentátory a znalce „kteří stáli vedle mě“: gorily opravdu na Borneu nežijí). Cesta byla plánována jako poznávací s tím, že jsme na místě měli domluvené jednotlivé průvodce, kteří nás po dané lokalitě prováděli. Na seznámení s Borneem jsme si vybrali jeden z nejznámějších parků Tanjung Puting, vzhledem k tomu, že se po něm pozorovatelé pohybují na lodi a mohou si tak zastavovat kde chtějí. Loď jsme měli najatou pro nás dva a nebyli jsme součástí žádné skupiny. Už při domlouvání nájmu lodi se průvodce pozastavoval nad tím, proč chceme zde chceme trávit 4 dny, když obvykle všem stačí jedna noc, maximálně dvě noci.

Autor příspěvku, který mě nařknul z 'fejku' se odvolává na video, ve kterém uvádím, že v oblasti jsou místa, kam strážci parku nosí banány, a kam přicházejí orangutani z celého okolí. Ano, taková místa jsme také navštívili a fotografovali jedince, kteří se k nám stahovali ze všech stran. Zde vznikla spousta fotografií, které mám na svém Facebooku i webu. Všichni turisté se ale zajedou podívat do Camp Leakey, kde je opravdu velký dav lidí. Na ostatních místech se zastavují už jen skuteční zájemci o sledování, ale i tak se zde potkáte s několika dalšími lidmi. Jelikož když stojíte normálně v pralese, kus od místa, kam nasypou banány (nejedná se o žádné budovy, plošiny zasklená místa apod.), je u vás jeden místní strážce a nemáte tedy možnost se pohybovat po okolí.

Vítěznou fotografii by tak muselo mít dalších několik lidí, kteří na pozorovacích místech byli s námi a předpokládám, že po zveřejnění výsledků by se dříve nebo později taková fotografie objevila. Zároveň ve filmu uvádím, že trávíme čas sledováním a fotografováním života a jedinců na druhé straně řeky, kde je plantáž – tento fakt je i vidět na záběrech z dronu. Sledovat jedince na druhé straně je mnohem obtížnější, ale díky dostatku času jsme mohli jet po řece pomaleji a opravdu se nám dařilo orangutany nacházet i na této druhé straně. Nebyli ale úplně dobře fotografovatelní a díky občasnému provozu jiných lodí se často stáhli hlouběji do zbytku vegetace podél řeky. Matku s mládětem a nedalekým samcem jsem se snažil najít následně ještě pomocí dronu, ale vidět už nebyli.

Přikládám několik dalších fotografií, které na lodi vznikly, včetně těch z mobilu. Každý ať si udělá obrázek sám. Film vznikl několik týdnů po cestě, čtvrt roku před přihlášením fotografie do soutěže CPP a pokud bych chtěl přihlašovat „fejk“ fotografii, neměl bych ho zveřejněný. Stejně tak když bych neviděl, jak si samice přehazuje mládě z ruky na ruku a ono se ani nehne. Jiná mláďata podobné velikosti se držela (byť měla zavřené oči) na hrudi, s hlavou přitisklou k matce, schoulená do klubíčka, a to ať matky seděly na větvích či se s nimi pohybovaly. Jak přišlo k úhoně se můžeme pouze domnívat, to že na straně plantáže mizí životní prostor a tím i strava, je zde velký provoz nákladních automobilů a strojů je fakt. Správci parku nosí banány pouze na straně národního parku na druhé straně řeky. Mládě známky života nejevilo, což bylo patrné už na místě.

Problematiku Kalimantanu sleduji dlouhodobě, v rodině podporujeme Koalici proti palmovému oleji i další projekty, když jsme trávili několik dní u Borneo Orangutan Survival Foundation, podpořili jsme je i finanční částkou. Stejně tak jsem hned po zveřejnění výsledků oznámil, že celou finanční částku získanou za výhru v kategorii „Příroda, věda a životní prostředí“ věnuji některé z organizací zachraňující orangutany na Kalimantanu.

Lukáš Zeman