Autorská prezentace a beseda s Jaroslavem Kučerou u příležitosti výstavy SUDETY.
Ve čtvrtek 5. ledna od 18.00 se bude konat setkání s Jaroslavem Kučerou u příležitosti právě probíhající výstavy SUDETY. Vstupné na večerní akce Centra je 80 Kč.
Vzhledem k omezené kapacitě sálu prosíme o potvrzení účasti na cp@czechpressphoto.cz
1946 - narozen 19. prosince ve vesnici Ředhošť.1966 – ukončil studium na Střední průmyslové škole stavební na Mělníku.1967 – přijat na České vysoké učení technické, stavební fakultu v Praze.1969 – spoluzakladatel Fotoklubu Strahov, kde měl i první výstavu fotografií z pohřbu Jana Palacha.1969 – v srpnu vězněn za účast na demonstraci proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy.1973 – ukončil studia na ČVUT Stavební fakultě, titul stavebního inženýra.1973 - až do současnosti žije v Praze jako fotograf na „volné noze“.1990 – spoluzakladatelem skupiny SIGNUM.1995 - na 1. ročníku novinářské soutěže Czech Press Photo získal Grant primátora Prahy. 1996 – přijat do mezinárodní agentury Bilderberg Hamburg.2000 – Czech Press Photo - Hlavní cena – Fotografie roku.2001 – Fujifilm Euro Press Photo Awards – 1. cena.2007 – založil Vydavatelství JAKURA, zaměřené na vydávání uměleckých publikací.
Dosud měl na 60 samostatných výstav (Praha, Brno, Bratislava, Denver, Basilej, Freiburg, Berlín, Drážďany, Řím, atd.), a účastnil se dalších 60 kolektivních výstav po celém světě.
Česky Sudety, německy Sudetenland „je označení pro ty pohraniční oblasti Česka, v nichž od středověku až do roku 1945-47 převažovalo německé osídlení,“ praví lakonicky mezinárodní encyklopedie Wikipedia. Složitost problému zvaného Sudety, který vygradoval až do shakespearovských lidských tragédií – Čechů, Němců i Rakušanů – nástupem nacismu, druhou světovou válkou i následující „odplatou“ v podobě odsunu a pokračoval stažením „železné opony“ i problematickým dosídlováním, však může podat opravdu snad jen velké historické nebo umělecké dílo.
V případě Kučerových Sudet bylo setkání fotografa a tématu téměř osudové. Pro obě strany.
Jaroslav Kučera, známý svou inklinací k neobyčejným životům lidí pohybujících se spíš na společenském okraji a vybočujících tím či oním z běžného průměru, pro sebe v Sudetech po tzv. Sametové revoluci objevil zemi zaslíbenou. Co člověk, to neobyčejný příběh. Drama. Směsice vášně, zklamání, tužeb, lásky, nenávisti, krutosti i prostého člověčenství. Tady, na poměrně malém teritoriu, našel zkoncentrováno de facto všechno, co ho na lidech odjakživa zajímalo. Vzrušovalo. Deprimovalo. Fascinovalo.
A samy Sudety? Území na česko-rakousko-německém pomezí, plné historických svárů a paradoxů, které se po pádu „železné opony“ opět – už pokolikáté? – stalo útočištěm novodobých zlatokopů, ale i odložištěm zkrachovanců a také místem, kde zvlášť pro movitější sousedy je téměř vše dovoleno? To území se vší svou komplikovanou historií i současností nemohlo najít ideálnějšího svědka a vykladače, než je právě Kučera. Ideálního především proto, že svá svědectví divákům podává citově a esteticky neobyčejně silným způsobem. A je to právě ono Kučerovo vciťování se do lidských situací, které dokáže z tématu tak obtěžkaného dějinami a s nimi spojenými emocemi učinit fascinující příběh o podivuhodném živočišném druhu zvaném HOMO SAPIENS. Příběh konkretizovaný na osudech prostých lidí na daném místě a v dané době, kteří netuší, že vlastně nejsou ničím víc než figurkami na často cynické šachovnici dějin.
A tak, stejně jako je území Sudet koncentrací toho, co všechno také je člověk, Kučerův fotografický projekt Sudety koncentruje všechny autorovy kvality. Jde o velké, možná nejzávažnější Kučerovo dílo. Schopné oslovovat další a další generace.
