DIPTYCHY – Mezi nebem a zemí je výstava autora Ladislava Šolce, kterou od 19. července můžete navštívit v malé výstavní síni Czech Photo Centre.
Název výstavy: DIPTYCHY – Mezi nebem a zemí
Autor: Ladislav Šolc
Místo: Malá síň CPC
Datum konání: 19. července - 8. srpna 2017
Otevírací hodiny: út - pá: 11 - 18 / so - ne: 10 - 18
Vstupné: 50 Kč / 30 Kč (snížené vstupné)
Fotograf a publicista Ladislav Šolc miluje spojení obrazu s textem. Proto vznikly jeho dvojice fotografií – DIPTYCHY. Každou jeho fotografii provází malé vyprávění a dvojice obrazů má samozřejmě ještě svůj zvláštní titulek. Autor nám k tomu řekl:
„Když jsem v 80. letech pracoval jako redaktor exkluzivního čtvrtletníku Revue Fotogafie, tak se kvalita a výtvarnost obrazu posuzovala hlavně podle toho, jestli fotografie sama o sobě něco sděluje. Nejlepší popisek byl žádný nebo Bez názvu. A tehdy jsem se seznámil s komentovanými fotografiemi Bohdana Holomíčka, písničkáře, fotografa a po roce 1989 rozhlasového komentátora Ivana Hoffmana a také imaginativními příběhy Duana Michalse. V mém intuitivním vykročení proti proudu tzv. čisté fotografie mě utvrzoval i můj kamarád Miroslav Hucek, někdejší fotoreportér legendárního týdeníku Mladý svět, který při svém milovaném uzeném čaji málokdy zapomněl pronést svou okřídlenou větu, že fotografie bez popisku nemá smysl. Poprvé jsem na veřejnosti vystoupil s textově komentovanými fotografiemi na dvou výstavách chebské tvůrčí dokumentaristické dílny počátkem 90. let. A publikum se nebouřilo, ba právě naopak. Pak jsem se dlouhá léta věnoval – víc jako šéfredaktor a obrazový redaktor než jako fotograf – kalendářům. Ale i tam jsem vždycky prosazoval, že lidé chtějí vědět, jaká lokalita je na fotografii, kde je ten krásný most nebo hrad a podobně. Také jsem si všiml, že hodně zákazníků zajímá, jestli krásný hafan ve stolním kalendáři působí nejen roztomile, ale je také blíže určený. Nestačí jim vidět psa. Zajímají se o plemeno – retrívr labradorský, zlatý nebo flat coated...? Každý není kynolog.
V roce 2001 jsem v premiéře a s překvapivým zájmem publika uvedl svoje fotografie z Chebu, které jsem jako puberťák a začínající fotograf pořídil v první polovině 70. let. Nazval jsem je opatrně TÝNEJDŽROVINY. A světe div se! Letos jsem je v rámci Chebských dvorků vystavil již v sedmé kolekci. Každoročně mě překvapuje, naštěstí mile, jak lidé se zájmem postávají před mými nezralými fotografickými pokusy, vyhrabanými za dlouhých zimních večerů z mého archívu, a čtou, skoro studují několikařádkové popisky. Potom zvolna postoupí k dalšímu obrazu a zase čtou – až nakonec k tomu zhruba k pětadvacátému, protože víc si netroufnu takhle prezentovat.
A propós DIPTYCHY! Několik posledních let už před stiskem spouště myslím současně i na textový příběh, který bude obraz provázet. Snažím se předvídat nejen to, co se právě bude dít, když fotografuji, ale už rozvažuji o fotografii do páru pro můj vznikající DIPTYCH. Dokonce mi hlavou občas prosviští pár letmých titulků a zároveň se rodí způsob, jak s fotografiemi ve dvojicích nakonec naložím. Někdy totiž volím sušší, informativnější až dokumentaristický přístup, jindy popustím uzdu fantazii a vytvářím nové, trochu magické, jindy zase bizarní či prostě jen žertovné příběhy založené na paradoxech našeho světa a života. A protože celé to spojení mých obrazů a slov tu a tam připouští různé výklady – a občas je otevřené ve svém vyznění – tak jsem nakonec zvolil univerzální pojmenování cyklu jako DIPTYCHY – Mezi nebem a zemí.
Nevím. Snad k té toleranci diváků vůči mému propojování fotografie s textem pomohlo nové vnímání obrazu na sociálních sítích, kde texty, nezřídka ve svérázné formě bohatých diskusí, jsou běžnou součástí hry o pozornost a zájem diváka. Každopádně mě to těší a bez popisku už žádná moje fotografie světlo světa nespatří...“
Významné momenty jeho zejména fotografického života
a co jim předcházelo…
Narodil se 18. ledna 1957 v Chebu.
Co tomu předcházelo: XX. Sjezd sovětských komunistů, kde Nikita Sergejevič Chruščov přednesl legendární projev o kultu osobnosti Josefa Vissarionoviče Stalina.
První intenzivní seznámení s černobílou fotografií v letech 1971-1972 pod vedením češtináře a vedoucího školního fotokroužku na 6. ZDŠ v Chebu Františka Švehly.
Co tomu předcházelo: Skvělý pedagog již předtím naučil fotografovat jednoho z Mistrů české sportovní fotografie, dlouholetého fotoreportéra týdeníku stadion Jiřího Pekárka.
Studium Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy v letech 1976-1980 ozdobené titulem PhDr. (možno též interpretovat jako Photography Doctor).
Co tomu předcházelo: Studium ve specializované mat-fyz třídě na Gymnáziu Julia Fučíka v Plzni.
Desetileté působení v exkluzivním čtvrtletníku Revue Fotografie v letech 1982-1991 po boku Věry Váchové Šmokové pod vedením deseti různých vedoucích redaktorů Tiskové agentury Orbis.
Co tomu předcházelo: Šťastná shoda okolností a rok základní vojenské služby beze zbraně ve funkci zástupce velitele zdravotní čety Vojenské nemocnice Plzeň.
Spoluautorství Encyklopedie českých a slovenských fotografů, vydané po několikaletém úsilí v roce 1993 v nakladatelství ASCO Praha a spolupráce na výstavách a akcích spojených se 150. výročím zveřejnění vynálezu fotografie v roce 1989.
Co tomu předcházelo: Plodná spolupráce s předními historiky a teoretiky Vladimírem Birgusem, Antonínem Dufkem a Pavlem Scheuflerem, příležitostnými autory článků v Revui Fotografie. Mnohaletá spolupráce s kulturní rubrikou Zemědělských novin pod gescí břitkého filmového kritika Pavla Melounka.
Čtvrtstoletí řízení stavovského a odborného/recenzovaného měsíčníku České stomatologické komory s názvem LKS ve funkci šéfredaktora (1992 až do současnosti).
Co tomu předcházelo: Soustavný zájem o zdravotnickou problematiku, mj. vyjádřený i několikaletou spoluprací se čtrnáctideníkem Nezávislé erotické iniciativy NEI Report ve funkci tajného rady pro obrazovou redakci časopisu.
Desetileté řízení redakce rodícího se nakladatelství pro kalendáře a diáře HELMA (dnes Helma 365) charakteristické rozmanitými aktivitami včetně tvorby grafického designu více než pěti set titulů stolních a nástěnných kalendářů.
Co tomu předcházelo: Tříletá spolupráce s někdejším fotografem Mladého světa Miroslavem Huckem na projektu Evropského diáře pro nakladatelství Arcadia.
Vydání dvou „chebských“ textově-fotografických publikací ve vlastním nákladu: JAK JSEM FOTOGRAFOVAL CHEB (2015) a MŮJ CHEB (2016).
Co tomu předcházelo: Aktivní účast na několika chebských dokumentaristických dílnách poč. 90. let 20. stol. a především pravidelné výstavy fotografií z první pol. 70. let 20. století, uváděné každoročně v rámci Chebských dvorků v letech 2011 až 2017 pod názvem TÝNEJDŽROVINY. Významným impulsem pro vydání knih bylo čtvrt století spolupráce na fotografických titulech a dalších projektech berlínského nakladatelství Edition Pavel Šticha.
Více než tucet netuctových autorských výstav zejména v Praze a Chebu, ale také v Plzni a Mariánských Lázních, všechny po roce 1989. Završením této prezentace je trojice letošních expozic počínající v ART CENTRU GALERIE 4 v Chebu, pokračující v DOMĚ HUDBY v Plzni a vrcholící v autorově bydlišti (Nové Butovice) v CZECH PHOTO CENTRU v Praze. Ladislav Šolc zde vystavuje cyklus komentovaných dvojic fotografií pořízených v letech 2010-2016 a uspořádaných do souboru DIPTYCHY – MEZI NEBEM A ZEMÍ, provázeného také samostatnou publikací/katalogem.
Co tomu předcházelo: Rozsáhlé především dokumentaristické dílo, počínající prvními fotografickými pokusy na skautských táborech v letech 1969 a 1970, následované kontinuálním fotografováním zejména pouliční momentky v Chebu a Praze a reportážními portréty, z nichž řada byla publikována v tisku. Zásadním momentem bylo i autorovo uvedení MANIFESTU REKREAČNÍHO REALISMU na retrospektivě v Chebu v únoru r. 2011.